Viktor se narodil v Brně a s trénováním začal ve 22 letech ve chlapeckých kategorií, ale poslední tři roky mimo jiné vedl prvoligový tým žen. Teď dostal nabídku, kterou by si přál každý mladý trenér a to učit se od toho nejlepšího.
Jak si se dostal k nabídce trénovat extraligový tým BK Handicap Brno?
Předchozí tři sezony jsem působil u prvoligového klubu žen BK Handicap Tišnov (dříve Noem Arch Brno), se kterým se nám povedlo postoupit do nejvyšší soutěže. Již v průběhu sezony jsme s tehdejšíma Žabinama navázali užší spolupráci. Tahle spolupráce se pak ale na konci sezony změnila v kooperaci generálního sponzora firmy Handicap v osobě Tomáše Nerada a pana Bobrovského, jako majitele klubu. Klub byl v problémech, jak finančních, tak sportovních a toto spojení mělo a má z tohoto klubu udělat opět respektovaný a finančně stabilní sportovní klub. Ze strany těchto dvou lidí pak vzešla iniciativa, abych byl tohoto “restartu” součástí.
Musel si se dlouho rozmýšlet nebo to pro tebe byla jasná volba?
Jednoznačně jasná volba. Pravdou je, že kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu trénovat ženský basketbal, asi bych si klepal na čelo (smích). Ale teď vážně, možnost pracovat v klubu s takovou historií a po boku basketbalové legendy mezinárodního měřítka, jakou je pan Bobrovský, by se asi odmítala těžko. Navíc se spolumajitelem klubu Tomášem Neradem jsme dělali defacto ve dvou lidech prvoligový klub. Už se známe a jeho participace na tomto “projektu” byla pro mě také záruka finanční stability a korektního jednání.
Kdo skládal tým na další sezonu a jak si zatím s děvčaty spokojen?
Tým jsme skládali dohromady s panem Bobrovským a druhým asistentem Kubou Gazdou. Hráčky zatím splňují to, co jsme od nich očekávali a s čím jsme je do klubu vybírali. Obrovská pracovitost, nasazení a profesionální přístup. Prozatím věnujeme většinu času kondiční přípravě, technickým dovednostem a obranné části, která by pro nás měla být z hlediska charakteru týmu zásadní. Jak bude klapat souhra na útočné polovině teprve ukáže čas.
Absolvoval si, jako asistent, Mistrovství Evropy žen do 18 let, jaká to byla zkušenost?
K nezaplacení. Bylo to moje první působení u reprezentačních výběrů vůbec a rovnou ještě s američanem, jako hlavním trenérem. Takže jednak určitě jiný tréninkový přístup než je ten evropský, ze kterého si člověk, trenér může plno užitečného vzít. Jako asistent jsem měl mj. na starost i scouting a videorozbor soupeřů. Mít možnost studovat odlišné herní styly a zároveň ty nejlepší evropské hráčky v dané kategorii bylo taky zajímavé. Doufám, že to do budoucna nebyla moje poslední zkušenost s národním týmem.
Co očekáváš od nadcházející sezony?
Čekám, že tady všichni odvedeme kus dobré práce a na konci sezony si budeme moci říct, že jsme udělali maximum pro brněnský basketbal i pro samotné hráčky z hlediska jejich individuálního vývoje. Ta změna oproti minulé sezoně by měla být patrná.
Klub získal nového generálního partnera firmu Handicap, blízká se na lepší časy?
Jak jsem již předeslal výše, firma Handicap potažmo Tomáš Nerad jsou zárukou finanční stability a korektního jednání. Jejich příchod byl pro tento klub tak trochu darem z nebes, což ale neznamená že by měli být zároveň jediným donátorem. Bude potřeba hodně práce v oblasti managementu klubu hledat další stabilní partnery, kterým osud tohoto klubu není lhostejný. Snad se to podaří…
Jaké jsou cíle pro sezonu 2016/2017?
Výsledkové cíle pro mě nejsou primární. Ty jsou zcela jiné. Družstvo musí mít svůj charakter a identitu. Hrát s maximálním úsilím a intenzitou. Bojovnost, agresivita a kolektivní pojetí kde všichni táhneme za jeden provaz. Pokud budeme na tomhle tvrdě pracovat, výsledky se dostaví samy.
Chtěl by si něco vzkázat fanouškům?
Těm, kteří zůstali klubu věrni nejenom v dobách slávy, ale i v těch těžších momentech určitě poděkovat za přízeň. Ti, kteří zanevřeli, doufám přesvědčíme, že je zase důvod se na Rosničku vracet a bavit se basketbalem. Uděláme pro to vše co bude v našich silách!
