Po šesti letech se do celku Žabiny Brno vrací Gabriela Giacintova. Místo dirigování hry však bývalá rozehrávačka bude mít na starost dění kolem týmu. Ve své nové roli týmového manažera chce hlavně zaručit harmonii, aby se hráčky i trenéři mohli plně soustředit jen na basketbal.
Gábi do Žabin přišla v 16 letech a postupně zde odehrála pět a půl sezony. Naposledy si Žabinský dres oblékla v sezoně 2016/2017, kdy týmu pomohla po čtyřech letech znovu ovládnout Český pohár. Následný ročník svou hráčskou kariéru ukončila ve francouzském týmu Basket Club Franconville. Nyní se k basketbalu vrátila v roli týmového manažera.
V Žabinách si odehrála část své kariéry. Co se ti vybaví jako nejsilnější zážitek?
Mám dva. Poprvé, když jsem začala trénovat s holkama, které byly v tu dobu nejlepší hvězdy v Evropě. To bylo něco, co jsem si vždycky přála a bylo to skvělý. Chovaly se k nám strašně hezky a my jsme si toho vážily a chtěly být jednou tak dobré jako ony. A druhý, když jsme vyhráli druhou sezonu, co jsem se vrátila, Český pohár.
Jak se podle tebe Žabiny změnily od doby, co jsi tu hrála?
Určitě omladily a začaly dávat šanci mladým holkám. Zvlášť, když jsem pak odcházela. Samozřejmě s tím přišla i taková fáze nového zrodu, kdy se za posledních šest let znovu vypracovaly nahoru a doufám, že se po Eurocupu navrátí i Euroliga a úspěchy v ní.
Jak na tebe tým působí?
Loni mezi sebou měly holky strašně hezkou energii a bylo vidět, že si rozumí. Kádr se sice změnil trošičku, ale vždycky je to o tom, jak si to sedne na i mimo hřiště. A já věřím, že na minulé roky navážeme i letos.
Co tě přimělo se vrátit?
Žabiny jsou moje srdcovka. Ačkoliv to nevypadá, když jsem zde odehrála jen pět sezon, naučila jsem se tu v podstatě hrát pořádný basketbal. A díky všem těm trenérům, kteří se tu o mě starali, jsem to dotáhla nějakým způsobem daleko. Hrozně mě baví organizovat a starat se o někoho, takže tato pozice byl takový můj dream job. Když mi přišla nabídka od generálního manažera Radka Šíra, tak jsem neváhala.
Jak si myslíš, že zvládneš přechod “na druhou stranu”?
Neberu to tak, že jsem vyloženě na druhé straně, ale spíš mezi. Můžu komunikovat s holkama v přátelském vztahu a zároveň jsem v blízkém kontaktu s realizačním týmem. Vnímám to jako pozici prostředníka, který má za cíl to, aby všechno bylo v harmonii, klapalo to a všichni byli spokojeni. Jsem tu prostě pro ně.
A jaké máš osobní cíle s týmem pro sezonu?
Chtěla bych, aby si všechno sedlo. Měla jsem štěstí, že se ke mně starší holky vždycky chovaly pěkně a přijaly mě. Nedávaly mi bídu a snažily se, abych se cítila dobře a jako součást týmu. Když jsem pak hrála a patřila jsem k těm starším v kabině, dělala jsem vše proto, aby se ty mladší holky necítily blbě a zapadly do týmu. Nemyslím si, že by to letos mělo haprovat. Ale řekla bych, že s mými zkušenostmi bych právě mohla být ku pomoci mladým hráčkám, aby se nebály a naopak se cítily lépe. A zkušenějším holkám zase pomáhat tak, aby si to pořád užívaly.