Anežka Kopecká, která v Žabinském dresu působí již druhou sezónu, má na svém kontě zlatou medaili z Mistrovství Evropy (ME) v kategorii do 15let v roce 2015 a 4. místo taktéž z ME v kategorii do 18let. Je jasné, že Anežka patří mezi talentované basketbalistky. Málo kdo ovšem ví, že současně s profesionálním sportem zvládá studovat ještě lékařskou fakultu na MU.
Anežko, odkud pocházíš? Momentálně žiješ, studuješ a hraješ basketbal v Brně, co tě vedlo k tomu se přestěhovat?
„S rodinou bydlím v Šenově, ale narodila jsem se v Havířově, kde jsem studovala i gymnázium a hrála basketbal. Později jsem hrála také v Ostravě. Chtěla jsem se osamostatnit, proto jsem se stěhovala. Navíc jsem i v basketbale chtěla zkusit nové místo a nasbírat nové zkušenosti. Basketbal v Brně mě hodně lákal, protože jsem už znala trenéry z reprezentace. Také mě lákalo studium na Lékařské fakultě v Brně, proto bylo Brno jasnou volbou.”
Jak ses dostala k basketbalu?
„K basketbalu mě přivedla maminka asi v 8 letech. Sama ho hrála společně s Ivetou Raškovou, aktuální trenérkou Ostravy a Martinou Šidlářovou, která má teď na starosti mládež v BK Havířov. Jeden den jsem přišla na trénink a bavilo mě to. Díky tomu jsem u toho vydržela.”
Jaké jsou tvé největší basketbalové úspěchy?
“Největší úspěch byl asi na mistrovství Evropy do 15let v roce 2015, když jsme tam vyhrály zlato. Potom jsem se zúčastnila mistrovství světa 2016 v Zaragoze v kategorie do 17let a olympiády 3×3 v argentinském v Buenos Aires v roce 2019. Tam jsem byla s Gali (pozn. red. Kateřina Galíčková). Tohle považuji jednoznačně za svoje největší úspěchy.”
Máš nějaký sportovní cíl? Něco, kam by ses chtěla dopracovat a byl by to tvůj vrchol kariéry?
„Mým největší cílem je dostat se do reprezentace žen a reprezentovat ČR. Někam výš v tuto chvíli nesměřuji, protože to asi nejde skloubit všechno dohromady.”
Jak si to vnímala, když byla v lockdownu hala i pro vás uzavřena?
„Musely jsme trénovat venku, což bylo skrze počasí docela náročné. Ale myslím, že jsme to s holkama zvládly docela dobře a bylo to pro nás dobré odreagování od basketbalu. Navíc jsme mohli s Jířou (pozn. red. kondiční trenér Jiří Panáček) trénovat i věci, na které normálně nezbývá čas. Po tréninkové stránce to ze začátku bylo příjemné zpestření, ale potom nám basketbal začal chybět, takže jsme se těšily, až nám otevřou halu a budeme moci zase naplno trénovat s míčem.”
Studuješ lékařskou fakultu, což musí být samo o sobě velmi náročné. Jak vůbec vnímáš basketbal vs. studium a coje pro tebe prioritou?
„Snažím se vnímat basketbal i studium víceméně na stejné úrovni. Abych to měla tak 50 na 50. Je jasné, že to tak úplně vždycky nejde. Takže občas upřednostním studium a občas zase basketbal. V tuto chvíli to skloubit jde. Jak to bude dál se uvidí s postupem času.“
Měla jsi jako student lékařské fakulty povinné praxe v rámci Covidu? Jak na situaci reagovala fakulta se studenty nižších ročníků?
„Já jsem povinné praxe žádné neměla, protože se tato povinnost týkala jen studentů vyšších ročníků. Nejsem si jistá, jak to bude dál, protože je zatím v jednání, zda tato povinná praxe bude. Vzhledem k tomu, že mám již zvládnuté základy ošetřovatelství, je možné, že budu také spadat do kategorie, která bude mít povinnou pracovní činnost v nemocnicích. Ale na druhou stranu jsem přece jen teprve ve 2. ročníku a tudíž za sebou ještě nemám povinné předměty před absolvováním praxe. Myslím si, že to spíš bude opět o těch studentech 4. a 5. ročníků.”
Anežce přejeme hodně štěstí jak basketbalovém, tak i studijním životě.