Míša Vondráčková začala již 13. sezónu v kariéře a 2. sezónu v brněnských Žabinách. Zeptali jsme se jí jak na basketbalový, tak i osobní život.
Jak a kde jsi začínala s basketbalem?
Začala jsem ve Slaným, kde jsem se narodila. Ve druhé třídě přišli lidé s letáky a nabízeli nově otevřený kroužek basketbalu. Což se mi zalíbilo, tak jsem se šla podívat a v hale už jsem zůstala v podstatě až doteď.
Jak by jsi popsala svůj basketbalový vývoj v průběhu let?
Jak už jsem zmínila, začínala jsem ve Slaným v 9letech. Asi v 7. třídě jsme se s mamkou odstěhovaly do Prahy, kde jsem si vybrala Sportovní akademii Sparta Praha, protože se mi líbilo jejich logo. Po mládežnických kategoriích, které jsem ve Spartě prošla, jsem s ligou začínala v BLC Sparta Praha. Zde to časem skončilo a přesunulo se to na BA Sparta, kde jsem samozřejmě pokračovala. Následně jsem se na dva roky přesunula do Karlových Varů, poté na 4 roky do Trutnova a následoval návrat do Prahy, ale tentokrát do Slávie, což je docela paradox. Ze Slávie jsem dostala nabídku jsem do Brna a jsem ráda, že jsem tady.
Rádi bychom věděli, jakou školu máš vystudovanou, případně jestli ještě studuješ a zda by jsi v daném oboru po basketbalové kariéře chtěla zůstat?
Přiznám se, že nejsem úplně studijní typ, pro mě vždy byla ta priorita basketbal. Každopádně vystudované mám sportovní gymnázium a momentálně aktivně dokončuji VOŠ management sportu v Praze. Naštěstí se mi podařilo dokončit 3. ročník dříve, než jsem přestoupila do Brna, takže mě už čeká jen závěrečná zkouška a obhajoba práce. Doufám, že se k ní dostanu v červnu a úspěšně ukončím.
Řekni nám prosím, jaký je nebo byl tvůj sportovní cíl a zda jsi si ho již splnila?
Můj sportovní cíl byl vždy moci se věnovat naplno basketbalu a to, že se ním teď živím, je vlastně splnění mého snu.
Kdybychom se podívali mimo basketbal. Co považuješ za největší životní úspěch?
Jednoznačně narození svého syna. Asi by bylo divné říci něco jiného. A co se týká propojení s tím sportovním cílem, tak já jsem si vždycky přála vyhrát nějaký důležitý zápas a mít to dítě u sebe a prožívat to s ním. Což jsem strašně šťastná, že jsem mohla zažít letos v Kutné Hoře, kdy jsme získali zlatou medaili v Českém poháru. Ohromně jsem si to užila a mám z toho krásné fotky i vzpomínky.
Zůstaneme-li u tvé rodiny – byl Máťa plánované dítě? Chtěla jsi mít pauzu v basketbalovém životě a pak se vracet?
Musím říct, že od začátku, co jsem hrála, jsem chtěla jít tím směrem mít to dítě, a potom se vracet k basketbalu. Takže ano, Máťa byl plánovaný. Já jsem moc ráda, že to takhle podařilo a já měla možnost se k tomu basketbalu vrátit.
Na jak dlouho jsi musela kvůli mateřské přerušit basketbal a jaké to potom bylo vracet se zpět do profi sportu?
Nám se podařilo naplánovat těhotenství hned po sezóně ve Slavii, takže jsem věděla, že mi to krásně vyjde na jednu sezónu mimo basketbal. Což nakonec nebyla pravda a já jsem sama sebe předehnala a už po zhruba 3 měsících jsem za Slavii naskočila do play-off proti Hradci Králové. Ačkoli to bylo spíše symbolické, tak jsem si nakonec dala i koš. Takže se nedá říci, že by byla sezóna, kterou bych vynechala.
Jaká je vaše aktuální situace, když sport v ČR nefunguje a tvůj manžel je profesionální rozhodčí?
Poprvé, když ta situace nastala v březnu, tak pro nás to bylo ohromně náročné. Vzhledem k tomu, že rozhodčí jsou placeni od zápasu, což znamená, že jeho příjmy se ze dne na den utly a my jsme tu situaci museli řešit hned, protože nejsme sami. Ale naštěstí se i mně i manželovi povedlo najít práci. I když to má hodně náročné, protože chodí na noční, abychom se právě mohli vystřídat. Takže než šel syn v září do školy, tak to měl manžel velmi náročné. V noci byl v práci a dopoledne se staral o syna třeba do 13. hodiny, než se vrátím z práce a večer šel nanovo. Takže situace byla těžká nicméně musím říct, že jsem pyšná, jak jsme to zvládli.
V Brně jsi teď druhým rokem, tak jak se ti tu líbí?
Já jsem si Brno zamilovala hned od začátku, co jsem se přestěhovala. Brno mi hrozně přirostlo k srdci. My máme navíc ohromné štěstí, že bydlíme na skvělém místě, máme krásný byt a všude je to kousek. A jako matce se mi tu líbí, že je tu velké vyžití s tím dítětem.
V posledním utkání s KP Brno jsi se zranila a zjistila jsi to až po týdnu, kdy jsi měla bolesti, ale přesto jsi trénovala. Co se ti tedy stalo a jak to aktuálně vypadá?
Já jsem v utkání dostala do žeber, a protože jsem tak trochu blázen, tak jsem si sama diagnostikovala naražená žebra. Samozřejmě všichni víme, že žebra bolí, nicméně po týdnu velkých bolestí jsem nakonec navštívila týmového lékaře, který mi díky rentgenu zjistil, že mám zlomené 8. žebro.
Celý rozhovor můžete zhlédnout zde.