V hledáčku: Eliška Hamzová

Není žádným tajemstvím, že Eliška Hamzová je nadaná basketbalistka. Co však spousta z vás ale neví je, že pochází z Hnanic nedaleko Znojma a je nejstarší ze čtyř dětí. Ti si sportovní zaměření genderově rozdělili. Obě dívky hrají basketbal a oba kluci se rozhodli pro fotbal. Asi nikoho nepřekvapí, že Eliška nezačala hrát basketbal za pomoci školního náboru, ale díky své mamince Romaně Hamzové, která se nejen v dresu Žabin, ale i v tom reprezentačním zapsala do dějin a tatínkovi, Jiřímu Hamzovi, který dříve v Žabinách působil na pozici manažera klubu.

Své působení v mládeži jsi zakončila oceněním za nejlepší mladou hráčku v červenci na vyhlášení basketbalisty roku 2020. Jaké to bylo a co tě na vyhlášení zaujalo nejvíce?
Moc jsem si ten večer užila společně s Gali (Kateřina Galíčková) a jejím bratrem. Navíc bylo velmi příjemné poznat osobně ty lidi, které sice z basketbalového prostředí znám, vím že tam fungují, ale nikdy jsem je osobně nepotkala.

Před sezónou jsi avizovala, že by jsi chtěla využít volného času a dodělat si autoškolu. Jak jsi dopadla ?
Autoškolu už mám hotovou od června a závěrečná zkouška probíhala docela hladce, až na to, že zrovna pršelo, z čehož jsem nebyla vůbec nadšená. Ale teď si to strašně užívám, protože jezdím docela často. A musím říct, že řidičák a auto je aktuálně v mým životě velkým pomocníkem.

Jakou studuješ školu a na jaké zaměření se chystáš na vysokou školu?
Studuji sportovní gymnázium Ludvíka Daňka a ráda bych pokračovala na vysokou školu se zaměřením na pedagogiku.

Tento rok se chystáš na maturovatu. Prozraď nám jaké změny tě v procesu maturit čekají a zda se již připravuješ?
Tak nejedná se o nijak závažné změny. Zrušili nám slohové práce a na didaktické testy budeme mít o něco více času, za což jsem ráda. Všechno ostatní by mělo zůstat při starém. Jinak jsem typ člověka, co nenechává učení na poslední chvíli, takže už poměrně dlouho věnuji čas přípravám.

V první koronavirové vlně jste společně s rodinou uklízeli celý hotel. Probíhalo něco podobného i teď?
Aktuálně nic takového neprobíhá. Tenkrát jsme to připravovali na sezónu, která nakonec pořádně ani nezačala. Navíc v této vlně máme normálně tréninky a online školu v plném proudu, takže bych se osobně ani zapojit nemohla.

Tvoje mamka Romana Hamzová je legendou ženského basketbalu. Jak to vnímáš ty? Cítíš se nebo cítila jsi se někdy pod tlakem, že musíš být stejně dobrá a podávat při nejmenším tak skvělé výkony jako ona?
Mamka je určitě velká legenda jak českého basketbalu tak i toho žabinského. A musím říct, že jsme na ni pyšná, co dokázala a taky na to, jak skromně se k tomu staví. Každopádně se necítím, že by tento fakt na mě vytvářel nějaký tlak, abych byla stejně dobrá jako ona.

Jste už od základů taková Žabiňácká rodina. Taťka zde působil jako manažer dlouhých 20 let, teď je však zaměřen na český a světový biatlon. Řešíte doma basket všichni společně nebo je to spíš mamčina parketa?
Doma řešíme obecně sport hodně, což je tím, že všichni rádi sportujeme. S taťkou samozřejmě basket řešíme, je pořád hodně v obraze i po těch letech, co není v Žabinách. Navíc mi pomáhá řešit některé administrativní věci, které jsou potřeba. Mamka mi zase radí jak být úspěšnější při hře některých našich akcí a často mi pomáhá akci pochopit z více úhlů.

Co považuješ za své dosavadní největší úspěchy a jaký by byl tvůj největší úspěch, ke kterému v rámci basketbalu směřuješ?
Za největší osobní úspěch určitě považuji ocenění za nejlepší mladou hráčku a samozřejmě i účast na mládežnických evropských šampionátech. Mým snem by bylo si zahrát Euroligu nebo se dostat do ženské (seniorské) reprezentace. To je můj směr.

Nedávno sis při tréninku zranila kotník. Jak se aktuálně cítíš a jak si vedeš v tréninku?
Momentálně už jsem plně zapojená v týmovém tréninku, takže již nemám individuální tréninky. Také chodím na fyzioterapii k Aldovi Pospíšilovi (poznámka redaktora bývalý týmový fyzioterapeut) a s kondičákem Jirkou Panáčkem také pracujeme na tom, aby se mi noha vrátila do stavu jako před úrazem. Ale jinak se cítím dobře a kotníku věřím, takže se ani nebojím jít do kontaktu.

Elišce moc držíme palce na maturitu a samozřejmě i přijímací zkoušky na vysokou školu!